Popis
Kostel San Placido je barokní kostel ve čtvrti Civita, kousek od katedrály a Palazzo Biscari, v samém srdci Catanie. Má bílou fasádu se zvlněnými liniemi a uvnitř jedinou loď plnou mramoru a zlaceného štuku.
Fasáda z bílého kamene z Taorminy je uprostřed prohnutá dovnitř a po stranách končí dvěma ostrými hroty. Vedle dveří stojí sochy svatého Placida a svatého Benedikta a menší sochy svaté Scholastiky a svaté Gertrudy; nahoře je zvonice se třemi zvony.
Před kostelem se táhne kovaná mříž se znakem svatého Benedikta uprostřed. Mříž je vypouklá a fasáda za ní vydutá: dvě protichůdné křivky, které si odpovídají.
Uvnitř loď člení kanelované polosloupy. Čtyři boční oltáře mají velká plátna Michela Rapisardiho a Giuseppa Napoliho, mezi nimi Gedeonovu oběť od Rapisardiho; hlavní oltář z barevných mramorů spočívá na mramorových puttech. Nad vchodem mají varhany kůr skrytý za zlacenou mříží.
Byl to kostel benediktinského kláštera San Placido. Ambit přiléhá k pravé stěně kostela, s arkádami na pilířích; v klášteře sídlí Dům kultury, kde se konají výstavy a akce.
Místo má dlouhou historii. V římské době tu stál Bakchův chrám a podle catanijské tradice tu stál dům, v němž se narodila svatá Agáta, patronka města.
Klášter vznikl v 15. století: zakládací listina ze 4. prosince 1420 nese jméno donny Paoly di Lerida, catanijské šlechtičny, která ovdověla. Už v roce 1409 podle jednoho historika věnovala královna Blanka Navarrská, manželka krále Martina, budoucím jeptiškám liturgické předměty.
Zemětřesení roku 1693 kostel srovnalo se zemí. Obnovit ho chtěly jediné tři jeptišky, které přežily: svěřily práce architektu Stefanu Ittarovi a nový kostel byl vysvěcen v roce 1723.
Fasáda z bílého kamene z Taorminy je uprostřed prohnutá dovnitř a po stranách končí dvěma ostrými hroty. Vedle dveří stojí sochy svatého Placida a svatého Benedikta a menší sochy svaté Scholastiky a svaté Gertrudy; nahoře je zvonice se třemi zvony.
Před kostelem se táhne kovaná mříž se znakem svatého Benedikta uprostřed. Mříž je vypouklá a fasáda za ní vydutá: dvě protichůdné křivky, které si odpovídají.
Uvnitř loď člení kanelované polosloupy. Čtyři boční oltáře mají velká plátna Michela Rapisardiho a Giuseppa Napoliho, mezi nimi Gedeonovu oběť od Rapisardiho; hlavní oltář z barevných mramorů spočívá na mramorových puttech. Nad vchodem mají varhany kůr skrytý za zlacenou mříží.
Byl to kostel benediktinského kláštera San Placido. Ambit přiléhá k pravé stěně kostela, s arkádami na pilířích; v klášteře sídlí Dům kultury, kde se konají výstavy a akce.
Místo má dlouhou historii. V římské době tu stál Bakchův chrám a podle catanijské tradice tu stál dům, v němž se narodila svatá Agáta, patronka města.
Klášter vznikl v 15. století: zakládací listina ze 4. prosince 1420 nese jméno donny Paoly di Lerida, catanijské šlechtičny, která ovdověla. Už v roce 1409 podle jednoho historika věnovala královna Blanka Navarrská, manželka krále Martina, budoucím jeptiškám liturgické předměty.
Zemětřesení roku 1693 kostel srovnalo se zemí. Obnovit ho chtěly jediné tři jeptišky, které přežily: svěřily práce architektu Stefanu Ittarovi a nový kostel byl vysvěcen v roce 1723.