Popis
Via dei Crociferi je nejvíc scénická barokní ulice Catanie: asi 400 metrů k severu, téměř samé kostely, kláštery a paláce z 18. století a jen pár domů. Vstupuje se do ní z náměstí Piazza San Francesco d'Assisi pod obloukem a to, co následuje, je baroko jako z jednoho kusu.
Oblouk svatého Benedikta z roku 1704 se klene nad ulicí a spojuje Badia grande a Badia piccola, dvě budovy benediktinského kláštera. Podle tradice byl postaven za jedinou noc, aby městský senát postavil před hotovou věc a vynutil si spojení kláštera.
Hned za ním, na západní straně, se kostel svatého Benedikta otevírá mramorovým Andělským schodištěm, zaplněným sochami andělů a uzavřeným kovanou mříží. Uvnitř je celá klenba pokryta freskami Giovanniho Tuccariho s příběhy světce.
Dál na téže straně stoupá po dvojitém schodišti jezuitský kostel svatého Františka Borgiáše. Uvnitř kupole s freskami Olivia Sozziho ukazuje v rozích čtyři světadíly, kam Tovaryšstvo Ježíšovo neslo evangelium: Evropu, Asii, Afriku a Ameriku.
Následuje jezuitská kolej, bývalé sídlo Uměleckého institutu, s krásným ambitem s arkádami na sloupech. Naproti stojí kostel svatého Juliána s vypouklou fasádou a prostými liniemi, považovaný za jeden z nejlepších příkladů catanijského baroka.
U svatého Juliána se vyplatí zastavit déle: jeho kupole, přístupná i návštěvníkům, je druhá nejvyšší ve městě po kupoli benediktinského kláštera. Podlaha z 18. století je vzorem z barevných mramorů.
Za křižovatkou s Via Antonino di Sangiuliano míjíte klášter Crociferi a kostel svatého Kamila. Na konci ulici uzavírá Villa Cerami, sídlo knížat Rosso di Cerami, dnes právnická fakulta univerzity.
V roce 1881 hostila knížata ve vile krále Umberta I. a královnu Markétu. Pro ples na jejich počest byla stará kaple přeměněna v taneční sál a freska Nanebevzetí na klenbě skončila pod kopií Aurory od Guida Reniho, která se k taneční zábavě hodila lépe.
Oblouk svatého Benedikta z roku 1704 se klene nad ulicí a spojuje Badia grande a Badia piccola, dvě budovy benediktinského kláštera. Podle tradice byl postaven za jedinou noc, aby městský senát postavil před hotovou věc a vynutil si spojení kláštera.
Hned za ním, na západní straně, se kostel svatého Benedikta otevírá mramorovým Andělským schodištěm, zaplněným sochami andělů a uzavřeným kovanou mříží. Uvnitř je celá klenba pokryta freskami Giovanniho Tuccariho s příběhy světce.
Dál na téže straně stoupá po dvojitém schodišti jezuitský kostel svatého Františka Borgiáše. Uvnitř kupole s freskami Olivia Sozziho ukazuje v rozích čtyři světadíly, kam Tovaryšstvo Ježíšovo neslo evangelium: Evropu, Asii, Afriku a Ameriku.
Následuje jezuitská kolej, bývalé sídlo Uměleckého institutu, s krásným ambitem s arkádami na sloupech. Naproti stojí kostel svatého Juliána s vypouklou fasádou a prostými liniemi, považovaný za jeden z nejlepších příkladů catanijského baroka.
U svatého Juliána se vyplatí zastavit déle: jeho kupole, přístupná i návštěvníkům, je druhá nejvyšší ve městě po kupoli benediktinského kláštera. Podlaha z 18. století je vzorem z barevných mramorů.
Za křižovatkou s Via Antonino di Sangiuliano míjíte klášter Crociferi a kostel svatého Kamila. Na konci ulici uzavírá Villa Cerami, sídlo knížat Rosso di Cerami, dnes právnická fakulta univerzity.
V roce 1881 hostila knížata ve vile krále Umberta I. a královnu Markétu. Pro ples na jejich počest byla stará kaple přeměněna v taneční sál a freska Nanebevzetí na klenbě skončila pod kopií Aurory od Guida Reniho, která se k taneční zábavě hodila lépe.