Popis
Fontána Amenano je kašna z bílého mramoru na jižní straně Piazza del Duomo v Catanii, naproti Palazzo degli Elefanti a vedle Palazzo del Seminario dei Chierici. Je to místo, kde je vidět řeka tekoucí skrytě pod městem, a hned za ní začíná rybí trh.
Vytesal ji v roce 1867 neapolský sochař Tito Angelini z carrarského mramoru a řeku zobrazuje jako mladíka s rohem hojnosti. Z rohu padá voda do nádrže s vypouklým okrajem a pak přetéká všude kolem v souvislém závoji, který vypadá jako rozprostřené prostěradlo.
Proto jí místní říkají „acqua a linzolu“, voda jako prostěradlo. Z nádrže voda padá zpět do skutečné řeky, která teče asi dva metry pod úrovní náměstí a nedaleko, v oblasti přístavu, se vlévá do moře.
Za kašnou sestupuje schodiště z lávového kamene k Pescherii, starému městskému trhu: z bílého mramoru náměstí se během pár schodů ocitnete mezi stánky s rybami.
Pro Řeky byla Amenano posvátná jako každá řeka: některé řecké mince z 5. století př. n. l. zobrazují boha Amenana jako býka s lidskou tváří, jiné jako hlavu mladíka.
Arabský zeměpisec al-Idrísí ji popsal jako vrtkavou řeku: některé roky stoupla tak, že poháněla mlýny, jindy vyschla, až nezbyla ani kapka k pití. Ve středověku se jí říkalo také Judicello, protože protékala giudeccou, židovskou čtvrtí.
Kdysi tekla po povrchu, rozdělená do několika ramen. Erupce Etny v roce 1669 zasypala jezero Nicito a kanály jejího ústí a od poloviny 19. století teče řeka celá pod zemí.
V 19. století přírodovědec Carlo Gemmellaro zrekonstruoval její tok: jedno z ramen sestupovalo k římskému divadlu a Piazza del Duomo, jiné k Pescherii. Vykopávky ji odhalily na různých místech města, s průtokem přes tucet litrů za sekundu.
Vytesal ji v roce 1867 neapolský sochař Tito Angelini z carrarského mramoru a řeku zobrazuje jako mladíka s rohem hojnosti. Z rohu padá voda do nádrže s vypouklým okrajem a pak přetéká všude kolem v souvislém závoji, který vypadá jako rozprostřené prostěradlo.
Proto jí místní říkají „acqua a linzolu“, voda jako prostěradlo. Z nádrže voda padá zpět do skutečné řeky, která teče asi dva metry pod úrovní náměstí a nedaleko, v oblasti přístavu, se vlévá do moře.
Za kašnou sestupuje schodiště z lávového kamene k Pescherii, starému městskému trhu: z bílého mramoru náměstí se během pár schodů ocitnete mezi stánky s rybami.
Pro Řeky byla Amenano posvátná jako každá řeka: některé řecké mince z 5. století př. n. l. zobrazují boha Amenana jako býka s lidskou tváří, jiné jako hlavu mladíka.
Arabský zeměpisec al-Idrísí ji popsal jako vrtkavou řeku: některé roky stoupla tak, že poháněla mlýny, jindy vyschla, až nezbyla ani kapka k pití. Ve středověku se jí říkalo také Judicello, protože protékala giudeccou, židovskou čtvrtí.
Kdysi tekla po povrchu, rozdělená do několika ramen. Erupce Etny v roce 1669 zasypala jezero Nicito a kanály jejího ústí a od poloviny 19. století teče řeka celá pod zemí.
V 19. století přírodovědec Carlo Gemmellaro zrekonstruoval její tok: jedno z ramen sestupovalo k římskému divadlu a Piazza del Duomo, jiné k Pescherii. Vykopávky ji odhalily na různých místech města, s průtokem přes tucet litrů za sekundu.