Popis
Kostel Sant'Agata al Carcere stojí tam, kde byla podle tradice vězněna patronka Catanie před svou smrtí v roce 251. Je to malý barokní kostel ve čtvrti římského amfiteátru, který má ve fasádě středověký portál někdejší katedrály.
Střídmá barokní fasáda rámuje románský portál z bílého mramoru, sem přenesený v roce 1750 z normanské katedrály. Oblouk spočívá na šesti sloupcích zdobených šachovnicí, rybinou a kosočtverci; na ostěních se proplétají biblické postavy, skutečná i bájná zvířata a rostlinné motivy.
Uvnitř žijí vedle sebe dva kostely. Barokní loď přistavěl Francesco Battaglia po zemětřesení roku 1693; presbytář s gotickou křížovou klenbou na čtyřech sloupech s korintskými hlavicemi je pozůstatkem kostela z 15. století, který dala postavit rodina Guerrera.
Na hlavním oltáři je nejcennější dílo: oltářní obraz Svatá Agáta vedená na mučení, který na dřevo namaloval Bernardino Niger a signoval v roce 1588. Na pravé stěně presbytáře uvidíte za mřížkou stopy světice, které se podle tradice otiskly do lávového kamene, když ji po mučení odváděli zpět do cely.
Malé dveře vpravo od presbytáře vedou do samotného vězení, prostoru z doby římského císařství. Vykopávky stáří potvrdily, vězením to ale nejspíš nebylo: velké výklenky a mozaika nalezená nad ním ukazují spíš na monumentální hrobku nebo posvátné skladiště chrámu.
V Aktech mučednictví se vězení objevuje opakovaně: sem měla být Agáta zavřena poté, co odmítla obětovat bohům, zde se jí měl zjevit svatý Petr a vyléčit jí rány a zde měla 5. února 251 zemřít.
Kostel uchovává i kus schrány, v níž se ostatky světice v roce 1126 vrátily z Konstantinopole. Odvezli je Byzantinci vojevůdce Jiřího Maniaka v roce 1040; po 86 letech je přivezli zpět dva vojáci, Gisliberto a Goselmo.
V celém areálu se město čte po vrstvách: úsek řeckých hradeb ze 6. století př. n. l., římské stavby z 2. století a zbytky bastionu, jímž Karel V. v polovině 16. století zpevnil hradby Catanie.
Střídmá barokní fasáda rámuje románský portál z bílého mramoru, sem přenesený v roce 1750 z normanské katedrály. Oblouk spočívá na šesti sloupcích zdobených šachovnicí, rybinou a kosočtverci; na ostěních se proplétají biblické postavy, skutečná i bájná zvířata a rostlinné motivy.
Uvnitř žijí vedle sebe dva kostely. Barokní loď přistavěl Francesco Battaglia po zemětřesení roku 1693; presbytář s gotickou křížovou klenbou na čtyřech sloupech s korintskými hlavicemi je pozůstatkem kostela z 15. století, který dala postavit rodina Guerrera.
Na hlavním oltáři je nejcennější dílo: oltářní obraz Svatá Agáta vedená na mučení, který na dřevo namaloval Bernardino Niger a signoval v roce 1588. Na pravé stěně presbytáře uvidíte za mřížkou stopy světice, které se podle tradice otiskly do lávového kamene, když ji po mučení odváděli zpět do cely.
Malé dveře vpravo od presbytáře vedou do samotného vězení, prostoru z doby římského císařství. Vykopávky stáří potvrdily, vězením to ale nejspíš nebylo: velké výklenky a mozaika nalezená nad ním ukazují spíš na monumentální hrobku nebo posvátné skladiště chrámu.
V Aktech mučednictví se vězení objevuje opakovaně: sem měla být Agáta zavřena poté, co odmítla obětovat bohům, zde se jí měl zjevit svatý Petr a vyléčit jí rány a zde měla 5. února 251 zemřít.
Kostel uchovává i kus schrány, v níž se ostatky světice v roce 1126 vrátily z Konstantinopole. Odvezli je Byzantinci vojevůdce Jiřího Maniaka v roce 1040; po 86 letech je přivezli zpět dva vojáci, Gisliberto a Goselmo.
V celém areálu se město čte po vrstvách: úsek řeckých hradeb ze 6. století př. n. l., římské stavby z 2. století a zbytky bastionu, jímž Karel V. v polovině 16. století zpevnil hradby Catanie.